Výběr judikatury, související s projektováním elektrických zařízení

 

K obecné (ne)závaznosti norem

Nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 40/08

52. Existuje však celá řada případů, kdy je dodržení požadavků konkrétních českých technických norem vyžadováno zákonem nebo vyhláškou. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami může vzniknout především na základě ustanovení právního předpisu, které stanoví, že ve vztazích upravených tímto právním předpisem je nutno dodržovat české technické normy. V těchto případech již lze o určité závaznosti těchto norem hovořit. Technické normy tedy nejsou obecně závazné, v určitých případech se však stanou obecně závaznými, pokud na ně konkrétní právní předpis výslovně odkáže.

60. Existence technických norem a odkaz na ně v právních předpisech jsou nezbytné pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků. Právní předpis nemůže jít do podrobností (způsobů výpočtů různých hodnot apod.) uvedených na mnoha stránkách norem. Právní předpis stanoví pouze základní podmínky s tím, že na příslušné české technické normy odkazuje, čímž informuje osoby způsobilé k navrhování staveb a řešení technických podmínek požární ochrany staveb (autorizovaný inženýr a autorizovaný technik), kde naleznou podrobné řešení dané problematiky.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 2 As 69/2010

[49] Z platné právní úpravy tedy vyplývá, že české technické normy nemají obecně závazný charakter, jedná se o normy dobrovolné, resp. doporučující. Jejich závaznost však bude dána v situaci, kdy je dodržování takové normy vyžadováno právními předpisy (nejčastěji zákony a vyhlášky), resp. kdy takový předpis na normu výslovně odkáže. Tímto odkazem – je-li výlučný – je dán způsob splnění příslušného ustanovení právního předpisu. Tímto způsobem vzniká adresátům právního předpisu povinnost řídit se příslušnou technickou normou a v tomto smyslu je taková norma závazná (...).

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 3 Ads 42/2014

Dále je třeba zdůraznit, že zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, z něhož stěžovatelka dovozuje, že české technické normy nejsou obecně závazné, se vůbec nevztahuje na oblast bezpečnosti o ochrany zdraví při práci (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona). Při řešení otázky závaznosti českých technických norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je naopak třeba vycházet z právních předpisů, které tuto oblast skutečně upravují. Podle § 349 odst. 1 zákoníku práce jsou právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mimo jiné také technické dokumenty a technické normy. Z tohoto ustanovení zákoníku práce vyplývá závaznost technických norem v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Je přitom lhostejné, zda jde o „právní předpisy“ nebo „ostatní předpisy“ ve smyslu citovaného ustanovení. Rozhodující je, že zákonodárce stanovil odkazem na tyto technické normy jejich právní relevanci a závaznost. Námitka stěžovatelky, že Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví je nesprávně stavěn do role zákonodárce, je rovněž lichá. Nic takového z citovaného ustanovení zákoníku práce nevyplývá. Jak již bylo řečeno, zákonodárce pouze na technické normy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odkazuje, čímž jím propůjčil právní relevanci a závaznost.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 1 As 162/2014

[43] Z vymezení pojmu normová hodnota ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. vyplývá, že se u odkazů na technické normy v této vyhlášce nejedná o tzv. indikativní odkazy ve smyslu čl. 45a a odst. 1 Legislativních pravidel vlády, ale o odkazy závazné. Technické normy, na které je ve vyhlášce odkazováno, totiž neobsahují příklady, jak lze splnit povinnosti stanovení právním předpisem, ale stanoví přímo tyto povinnosti.

[44] Stanovení určité normové hodnoty neznamená, že nemůže být zvoleno ještě lepší řešení. Aby někdo ale mohl zvolit lepší řešení, musí vědět, jaký je minimální povolený standard, kterého musí dosáhnout. Musí hlavně být dopředu jasné, jak postupovat, aby danou vyhlášku neporušil. (…) Argumentace žalovaného a Ministerstva pro místní rozvoj, že normové hodnoty nejsou závazné, tedy neobstojí.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 2 As 313/2015

[29] Zda byl určitý postup proveden podle pravidel řemesla, závisí na jeho souladu s poznatky oboru, které byly v dané době aktuální a dostupné (...). Vodítkem v souzené věci jsou české technické normy nesoucí označení ČSN. Stěžovatelce lze dát zapravdu, že české technické normy vztahující se k elektrorevizím (jimiž jsou zejména ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6) nebyly dle § 4 odst. 1 věty poslední zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v rozhodném znění, obecně závazné. Ani ustanovení § 5 odst. 3 energetického zákona (ve znění účinném do 17. 8. 2011) stanovící, že „[e]nergetické zařízení musí mít technickou úroveň odpovídající právním předpisům a technickým normám“ nebylo dostatečně konkrétní na to, aby shora uvedené české technické normy učinilo závaznými (...). To však nic nemění na tom, že české technické normy jsou považovány za kvalifikovaná doporučení a poskytovaly „pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech“ (§ 4 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb. v tehdy účinném znění), a proto jsou v nich obsažené instrukce stěžejní pro zkoumání postupu lege artis.

 

Co je pracoviště

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4596/2014

Pracoviště je pak místo, kde zaměstnanec plní podle pokynů zaměstnavatele své pracovní úkoly; okruh těchto míst, v nichž může zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci, je dán vymezením místa výkonu práce v pracovní smlouvě. (...) Za pracoviště je však třeba považovat určitý konkrétní prostor, ve kterém zaměstnanec fakticky vykonává dohodnutou práci, popřípadě prostor, kde se nachází jeho kancelář (...)

 

K povinnosti plnit ve "střední kvalitě"

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2210/2009

(...) Ze znaleckého posudku se jednoznačně podává, že konkávní průhyb vlysu je nepatrný a odchylky od rovinatosti v celé ploše nejsou v rozporu s ČSN. Z toho odvolací soud dovodil, že pokud mezi účastníky nedošlo k ujednání o jakosti a účelu užívání díla, soud zjišťuje jakost, jež se hodí pro obvyklý účel užívání díla, a je proto třeba při posuzování „střední jakosti“ se závěru znalce a jeho odkazu na ČSN v tomto směru vycházet. Nepatrný průhyb dřevěných vlysů, jehož velikost je ještě v souladu s ČSN a jehož výskyt je u podlah dřevěných vlysů v novostavbách častý, i když hodnoty vlhkosti naměřené před pokládkou odpovídají normě, nelze považovat za vadu (...)

 

Vady projektové dokumentace

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5117/2009

Jestliže projektová dokumentace pro územní rozhodnutí nevyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, z nichž nebyla stavebním úřadem povolena výjimka, jde o dílo, které má vady (...)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007

Projektant odpovídá v rámci odpovědnosti za vady pouze za vady projektu (za vadně provedené dílo, kterým je návrh stavby), odpovědnost za škodu u něho nastupuje, pokud v důsledku vad projektu dojde k majetkové újmě na straně objednatele stavby.

 

Co je to "vědomá vada"

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014

Tzv. „vědomou vadou“ je taková vada, které si zhotovitel musel být vědom (o které nemohl nevědět), pokud by postupoval s náležitou péčí, tj. v případě, že jde o profesionála, s péčí odbornou. Jen stěží si lze představit situaci, v níž by zhotovitel objektivně nemohl vědět, že dílo neprovedl ve smluveném rozsahu. Již Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1052/10, uveřejněném pod číslem 206/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dovodil, že pokud zhotovitel neprovede dílo v celém sjednaném rozsahu a objednatel na tuto skutečnost poukáže, pak je evidentní, že zhotovitel o příčinách nedodělku "musel vědět" a nesvědčí mu beneficium lhůt pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady.

 

Vady je nutno vytknout, ne je nechat opravit jinde

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 564/2010

(...) při vadách díla platí (...), že uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad (...), nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. (...) Žalobce mohl vady projektové dokumentace uplatnit již v rámci odpovědnosti projektanta za případné vady díla a požadovat jejich bezplatné odstranění. Neučinil-li tak a dokumentaci nechal přepracovat a doplnit jinými subjekty, nelze eventuální škodu, která mu vznikla úhradou těchto prací, již ve smyslu uvedeného ustanovení po žalované požadovat. (...) Jelikož žalovaný nárok je nutné kvalifikovat jako nárok z odpovědnosti za vady, je pro jeho řádné uplatnění nezbytné prokázat včasné uplatnění práva z odpovědnosti za vady a existenci vad.

 

K čemu slouží dokumentace předložená stavebnímu úřadu

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 2 As 199/2016

[23] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že rozsah a obsah projektové dokumentace předložené spolu se žádostí o stavební povolení dle § 110 odst. 2 písm. b) stanovený vyhláškou č. 499/2006 Sb. je třeba vykládat v souladu s účelem, kterému má projektová dokumentace v této fázi sloužit. Tím je především posouzení konstrukčního řešení samotné stavby, nikoli podrobné technologické řešení provedení stavby. Podrobný popis technologických postupů a pomocných prací při výstavbě stanoví až další fáze projektové dokumentace, tj. dokumentace pro provádění stavby, případně dokumentace zajišťovaná zhotovitelem.

 

Bez souhlasu autora není autorský dozor oprávněn sjednávat změny

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007

Dohodnutý výkon autorského dozoru zahrnuje zejména poskytování vysvětlení potřebných k vypracování realizační dokumentace, posuzování návrhů zhotovitelů stavby na změny a odchylky částí dokumentace zpracovaných zhotoviteli stavby, vyjádření k požadavkům na větší množství výkonů oproti schválené dokumentaci, sledování postupu výstavby z odborného technického hlediska apod. Z uvedeného je zřejmé, že samotná skutečnost, že byla uzavřena smlouva o výkonu autorského dozoru, neumožňuje bez dalšího učinit závěr o oprávněnosti osoby vykonávající autorský dozor smluvit se zhotovitelem díla změnu ve způsobu provedení díla. Tak by tomu bylo jen v případě, jestliže by smlouva obsahovala zmocnění autora projektu k takovému jednání jménem objednatele.

 

Stavbyvedoucí musí být autorizován, a je povinen být na stavbě

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2009, sp. zn. 5 Afs 97/2008

(...) musí zhotovitel stavby, je-li stavebním podnikatelem, zabezpečit odborné provádění stavby stavbyvedoucím, který má oprávnění k výkonu takové činnosti podle zvláštního předpisu, tedy autorizaci v příslušném oboru podle zákona č. 360/1992 Sb. (...) Základním požadavkem na stavbu (dodávku díla – zde provedení udržovacích prací) tedy je, aby stavební a montážní práce prováděly zásadně specializované osoby a podnikající osoby (stavební podnikatelé) s tím, že jsou povinny zajistit odborné vedení stavby oprávněným stavbyvedoucím (§ 134 odst.2 cit. zákona). V nové právní úpravě, stejně, jak tomu bylo za účinnosti starého stavebního zákona, je založena povinnost zhotovitele stavby zabezpečit odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím. S ohledem na rozsah a závažnost funkce stavbyvedoucího a s ní spojených povinností a odpovědnosti se předpokládá téměř stálá přítomnost této osoby na staveništi v průběhu provádění stavby.

 

Potřebu realizační dokumentace si má iniciovat stavbyvedoucí

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1401/2016

(...) žádné zákonné ustanovení neupravuje povinnost realizovat stavbu podle prováděcí dokumentace a neukládá ji dovolateli ani jako stavbyvedoucímu. (...) Zvláštním předpisem, který byl obviněný jako stavbyvedoucí povinen dodržet byl pak nepochybně zákon č. 309/2009 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, (...) Podle nařízení vlády č. 591/2006 Sb., konkrétně přílohy č. 3 tohoto nařízení únosnost podpěrných konstrukcí a bednění musí být doložena statickým výpočtem s výjimkou prvků bez konstrukčního rizika (IX. 3). (...) V dané souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné konstatovat, že z popisu skutku, tak jak ho učinil soud prvního stupně, je nepochybné, že pochybení obviněného spočívá v tom, že měl jako odborný dozor stavby iniciovat vyhotovení projektové dokumentace pro stavbu v nezbytném rozsahu (tedy nikoliv pro celou stavbu), konkrétně měl nechat zpracovat podrobnou realizační dokumentaci pro výstavbu nového schodiště. (...) Podle § 134 odst. 2 stavebního zákona lze stavbyvedoucího charakterizovat jako osobu, která zabezpečuje odborné vedení provádění stavby a má pro tuto činnost oprávnění podle zvláštního právního předpisu, čímž se rozumí zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.

 

Revizní zpráva psaná "od stolu" je neplatná

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 As 256/2015

[128] Krajský soud shledal, že revizní technik P., který vyhotovil revizní zprávu, fyzicky před vyhotovením zprávy elektrárnu nezkontroloval, ale revizní zprávu vytvořil „od stolu“, což dle krajského soudu vylučuje, aby jeho revizní zpráva prokazovala bezpečnost elektrárny.

[132] (...) V revizních zprávách, které žalovanému předložil žadatel o licenci a které podepsal revizní technik P., je pojednáno o vizuální prohlídce a měření. Obsah revizních zpráv pak přirozeně zpochybňuje zjištění, že osoba, která je podepsala, na místě před vypracováním zpráv nebyla, přičemž z revizních zpráv není patrné, jak by bylo jinak možné pojednat o vizuální prohlídce a měření. (...)

[136] (...) Revizní technik pak svým podpisem na revizní zprávě stvrzuje jak závěr revizní zprávy, tak řádnost všech postupů při jejím zpracování. Tímto způsobem je revizní technik spoluodpovědný za náležité zjištění skutkového stavu (...)

[137] (...) Logickým požadavkem na revizní zprávu je, aby byla zpracována revizním technikem, a to včetně všech podstatných měření a prověření na místě samém. Dalším z požadavků je identifikace revizního technika, který revizi prováděl a revizní zprávu vypracoval. Je-li těchto techniků více, pak je nutno trvat na tom, aby z revizní zprávy byla tato skutečnost patrná a aby byla revizní zpráva opatřena podpisy všech zúčastněných techniků (...)

[139] (...) Revizní zpráva technika P. nemá pro zjištěné pochybení (neprovedení fyzické kontroly tímto technikem) požadovanou vypovídací hodnotu ke způsobu a výsledku provedení fyzické kontroly, k tomu, zda byla prováděna nějaká měření, jakým způsobem a s jakým výsledky, k tomu, kdy fyzická revize probíhala apod. (...)

 

Revizní technik je povinen kontrolovat i osazené výrobky

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. 2 As 313/2015

[31] (...) Revizní technik osvědčující bezpečnost fotovoltaické elektrárny svou činností navazuje na předcházející kroky, při stvrzování bezpečnosti by tak měl vycházet z projektové dokumentace, zkontrolovat, že výstavba proběhla v souladu s ní, že byly použity všechny bezpečnostní prvky, které projektant předepsal, a že fungují tak, jak mají. (...) revizní technik by měl taktéž prohlídkou zkontrolovat, že zapojené předměty nesou označení CE (jejich počet dosahující mnohdy desítek tisíc není důvodem pro zjednodušení revizní činnosti a rezignace na tento úkon). Tento názor dle Nejvyššího správního soudu koresponduje s čl. 2.1 normy ČSN 33 1500 ve znění změny Z4, podle něhož je možno uvést nová zařízení do provozu jen tehdy, byl-li jejich stav z hlediska bezpečnosti ověřen výchozí revizí, popřípadě doložen příslušným dokladem, kterým je dle poznámky pod čarou „označení CE na výrobku spolu s prokazatelným označením výrobce nebo dodavatele výrobku (…)“ nebo „písemné prohlášení o shodě“. Neověří-li tedy revizní technik, že fotovoltaické panely mají označení CE, popř. že jsou k nim vydána prohlášení o shodě, nemůže si být jist tím, že jsou jako výrobky bezpečné a že je nemusí revidovat. (...)

 

Právní názory TIČR (a analogicky i pověřené organizace) nejsou závazné ani určující

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 9 As 256/2015

[142] Stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně poukázal na to, že revizní zprávu revizního technika P. označila za platnou Technická inspekce České republiky. Hodnocení, jakou vypovídací hodnotu a použitelnost ve správním řízení má revizní zpráva pocházející od revizního technika, který před sepsáním revizní zprávy elektrárnu vůbec nenavštívil, je hodnocení právní. K takovému hodnocení byl plně povolán krajský soud, přičemž náhled Technické inspekce České republiky není pro soud závazný ani určující.

 

TIČR (a analogicky i pověřená organizace) závazným stanoviskem nutně přebírá odpovědnost

Nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 529/09

22. Ústavní soud již také mnohokráte opakoval, že jedním ze stěžejních principů právního státu, k němuž ČR zavazuje čl. 1 odst. 1 Ústavy, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jeho postupů a rovněž s důvěrou v jejich soulad s právem, musí být současně garantováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že presumpce správnosti či zákonnosti byla klamná. Jinak řečeno, taková důvěra je možné pouze tehdy, pokud stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, odpovídají za škodu vzniklou jednotlivci jejich činností v případě, že tyto činnosti se posléze ukáží jako nezákonné či jinak vadné.

 

To, že na faktuře něco chybí, nemá vliv na její splatnost

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4294/2007

Jestliže odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že předmětná faktura je výzvou k zaplacení dlužné částky, přičemž bylo prokázáno, že tato výzva byla žalované doručena, potom na skutečnosti, že byla žalovaná žalobkyní k zaplacení doplatku kupní ceny řádně vyzvána, nemění nic ani to, že výzva neměla všechny náležitosti daňového dokladu, požadované účetními a daňovými předpisy. Z hlediska určení splatnosti závazku je totiž bez významu, zda výzva (faktura) nesplňovala náležitosti řádného daňového dokladu, pokud je z této výzvy patrná vůle jednající strany vyzvat stranu druhou k plnění a zároveň je z ní patrná částka, která je požadována.

 

"Zaplatíme, až zaplatí nám" je v rozporu s dobrými mravy

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008

Jednou ze základních zásad vyjadřujících požadavek dobrých mravů, z nichž vychází právní úprava obchodních závazkových vztahů, je, že úplatné plnění se poskytuje za úplatu. (...) Měla-li být podle článku VI. smlouvy splatnost ceny díla vázána na skutečnost, až třetí osoba v rámci jiného závazkového vztahu poskytne objednateli (žalovanému) platbu, může dojít k situaci (a v dané věci k ní také došlo), že třetí osoba objednateli nezaplatí a pohledávka zhotovitele díla (žalobkyně) na zaplacení ceny díla se tak nikdy nestane splatnou a tudíž vymahatelnou. V důsledku toho nastane stav, že ačkoli objednatel (žalovaný) přijal od zhotovitele (žalobkyně) úplatné plnění, nebude povinen za ně poskytnout úplatu. Proto smluvní ujednání účastníků, které takový stav připouští, se příčí dobrým mravům a je proto (...) neplatné.

 

Opožděné placení nemůže být obchodní zvyklostí

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4932/2009

(...) je pojmově vyloučeno, aby pravidlo chování, které je v rozporu se zákonem či smluvní úpravou, bylo způsobilé nabýt formu obchodní zvyklosti. (...) Lze uzavřít, že opožděné placení peněžitých závazků nemůže být považováno za odvětvovou obchodní zvyklost (...) ani v případě, že by šlo o obecně ustálené pravidlo chování v určitém obchodním odvětví, a že praxe neuplatňování úroků z prodlení, byť by byla odvětvovou obchodní zvyklostí, nemůže být (...) překážkou vymahatelnosti (uplatnění) práva na úroky z prodlení.

 

Projektování bez oprávnění

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1229/2014

Pokud jde o přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, dopustí se ho ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání. Podnikáním, které lze považovat za neoprávněné, se rozumí nejen případ, když pachatel vůbec neměl k určité podnikatelské činnosti požadované oprávnění podle živnostenského nebo jiného zákona, nýbrž i situace, když pachatel při své jinak legální podnikatelské činnosti překročil rámec povolení či jiného oprávnění k podnikání. Znak „ve větším rozsahu“ je přitom dán především tehdy, jestliže pachatel neoprávněně podnikal po dobu delší než 6 měsíců (...) neoprávněným podnikáním prováděným ve větším rozsahu může být i neúspěšné podnikání, které z nejrůznějších příčin skončilo bez dosažení zisku, resp. bylo dokonce ztrátové.

 

Důvodová zpráva k zákonu je důležitou pomůckou k jeho výkladu

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4348/2018

Dovolatel namítá, že důvodová zpráva není pramenem práva; k tomu se poznamenává, že jde o významnou pomůcku k výkladu, osvětlující záměr tvůrce normy (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 33 Odo 70/2004).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 33 Odo 70/2004

V případě pochybností o obsahu konkrétní právní normy, pod níž se subsumuje zjištěný skutkový stav věci, je třeba vzniklou pochybnost odstranit výkladem, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým i historickým. (...) Zde významnou roli hraje zejména důvodová zpráva příslušné právní normy. V konkrétním případě pak je vždy třeba použít všechny druhy výkladu v jejich vzájemné souvislosti.

 

ChatGPT není spolehlivým zdrojem informací jakéhokoli druhu

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2023, sp. zn. 10 A 99/2023

8. Odpověď ChatGPT, komunikačního rozhraní velkého jazykového modelu GPT-x, které je určeno pro širokou veřejnost, nemůže ke zjištění skutkového stavu jakkoli přispět. Je totiž obecně známou skutečností, že veřejnosti aktuálně dostupná verze tohoto velkého jazykového modelu není spolehlivým zdrojem informací jakéhokoli druhu, jelikož v případě, že určitou informací nedisponuje, poskytuje informace vyfabulované, zhusta bez jakékoli opory v realitě či s odkazy na konkrétní, avšak neexistující (vymyšlené) primární zdroje. Tyto případy přitom nelze, s výjimkou zjevných logických nebo věcných omylů, jednoduše rozlišit. Pravdivost odpovědí ChatGPT (ale i dalších komunikačních rozhraní jiných velkých jazykových modelů fungujících na stejných principech) tak je třeba ověřit pomocí jiných zdrojů; v takovém případě by ovšem byly důkazními prostředky právě tyto jiné zdroje, a nikoli odpověď ChatGPT.

 

poslední aktualizace 21. 3. 2024